fbpx
Nezařazené

Za dobrotu 1x tolik!

Dnes se mě jedna příhoda přinutila k zamyšlení. Totiž, našla jsem peněženku. Jdeme takhle s dětmi dopoledne nakoupit a na cestě před obchodem ležela. Rozhozená, pár karet z ní už vypadlo, ale mimo to byla plná. Bez jakéhokoli uvažování jsem ji sebrala a zanesla na pokladnu naší maloprodejny. Koukly jsme s paní prodavačkou a vedoucí na jméno a paní vedoucí ji nakonec odnesla do trezoru. Tečka. V duchu jsem si přála, aby to pána trklo a přišel si pro ni, a tím pro mě celý příbeh skončil!

Jenže celý příběh měl ještě nečekanou dohru!!!

Díky tomu nesnesitelnému vedru a dusnu jsem se odpoledne opět vydala do obchodu pro nanuky. Že prý už jsi pán přišel a byl moc rád. Já taky. Hned mi problesklo hlavou, kolik lítání po úřadech a institucích by musel absolvovat, kolik času a různých poplatků. Zahřálo mě u srdce a šla si spokojeně i s náloží nanuků domů.

!!!A PAK SE TO STALO!!!

Z domu, kolem kterého jsem zrovna procházela, vyběhla ta pokladní, která měla dopoledne směnu. A že prý pán byl tak, tak, ale táááák moc šťastný, když viděl, že mu v peněžence zůstaly nejen kartičky, ale i ta nemalá suma, že se rozhodl mě odměnit. A tak ta paní, aby nemusela nikomu nic vysvětlovat, schovala peníze a čekala na mě. No chápete to?

S obrovským vděkem jsem peníze přijala – jednak nebylo komu je vrátit a jednak by je nesjpíš ani nepřijal. Šla jsem domů s tím připitomnělým úsměvem na tváři a říkala si, že oni dobří lidé asi ještě opravdu ze světa nevymřeli a že asi nejsem jediná důvěřivá naivka.


 

Jak je možné, že úplně cizí chlap pošle po úplně cizí prodavačce nějaké cizí ženské peníze?

Je to jednoduché. Kdybych peněženku vracela s očekáváním odměny, nedostanu nic, nejspíš ani to díky. Kdybych ji vrátila bez peněz, velice rychle bych dostala jakoukoli formou „po prstech“. Kdybych ji byla nechala ležet na zemi… no šla naproti jedna paní z naší vesnice, ale docela pochybuji, že by ji pán dostal zpět.

Nečekala jsem nic. Nechtěla jsem nic na oplátku. Chtěla jsem, aby si ji pán vyzvednul. To proto jsem si vysloužila odměnu. Protože jsem to udělala pro něj, ne pro ocenění.

Často spadáme do pasti různých našich očekávání. Jenže ty se často nenaplní a my jsme pak zklamaní. Děláme činnosti, abychom se zavděčili, místo čiré radosti z výsledku, nebo už z průběhu. A to je ono. Je už jedno, jestli se to týká snídaně do postele, ranní kávy pro kolegu, hračky pro dítě, obrázku pro rodiče, nebo nějaké laskavosti…….

A tak mé doporučení nám všem zní:
Ať už se to týká čehokoli, dělejme to s radostí, těšme se z té činnosti, i z výsledku.

Jsem kreativní všeumělka, inspirátorka a motivátorka do života. Všichni jsme se narodili proto, abychom si zde plnili své sny. A toho poselství formou motivace a inspirace předávám dál. Svou cestu popisuji zde.->

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *